Ranní a večerní MODLITBA s dětmi
Rodina, která se spolu modlí, spolu také zůstává.
(Matka Tereza)
Moc dobře to znám – už jen dostat celou rodinu (zvlášť v ranních hodinách) v jeden čas na jedno místo je často boj, natožpak udržet je tam víceméně v klidu a pozornosti 3-5 minut...nereálné..?!?
Zdá se, že je to často jen chaos a boj o trpělivost, když pak ale vaše jednoroční dítě pošle do vzduchu pusinku, když vidí kříž; vaše tříleté si zpívá Zdrávas Maria při jízdě na odrážedle; nebo vaše pětileté si vymýšlí písničky o Nebi, najednou víte, že to má smysl! Proto buďte vytrvalí a nedejte se odradit!
Zrovna v případě každodenní modlitby jde o návyk, který se buduje opravdu dlouho a k jeho úspěšnému utvrzení je potřeba skutečně pravidelnost a pokud možno účast celé rodiny. Je to jeden z návyků, který se děti nejefektivněji učí na prvním místě od svých rodičů. Je to jako když chcete, aby byli sourozenci k sobě navzájem laskaví, vycházeli si vstříc a uměli si odpouštět – naučí se to nejlépe tehdy, když takové jednání budou denně zakoušet ve vztahu mámy s tátou. Podobně to funguje i se vztahem k Bohu. Pokud děti budou vnímat, že jím skutečně žijete, že vám to dává smysl, že je to zdrojem pokoje a radosti ve vašem každodenním životě, budou po tom toužit také...A to říkám víc ze své zkušenosti jako dítěte než jako maminky. Moje děti jsou ještě malé a nemám zatím tak dalekosáhlý vhled do jejich zkušenosti, ale má svou osobní zkušenost. O pár momentů s modlitbou z mého dětsví se s vámi podělím na konci článku.
Pokud děti vidí, že je pro nás modlitba neodmyslitelnou součástí dne (stejně jako jakákoli jiná interakce s Bohem), přijmou to postupně za vlastní také. Sami však v raném věku návyk neudrží, pokud ho nebudeme pěstovat s nimi.
Jak konkrétně na to?
1. MÍSTO
Pro vybudování návyku každodenní ranní/večerní modlitby je ideální mít místo, kde se tato modlitba bude
pravidelně odehrávat.
Může to být u jídelného stolu, může to být
v postýlce, ale možná úplně nejlepší je mít doma nějaký modlitební koutek
přizpůsobený i věku dětí.
Samozřejmě že je učíme, že s Bohem mohou mluvit
kdekoli a kdykoli, ale pokud jim máme pomoct skutečně se na modlitbu nastavit a
věnovat jí dostatečnou pozornost, je nejúčinnější připravit i vhodné prostředí.
Takto může modlitební koutek vypadat:
Nízký stoleček (oltářík) se stojánkem na Bibli/obrázky (přizpůsobené liturgickým obdobím a svátkům) + polička na knížky a další předměty, které děti mohou k modlitbě použít: dřevěné křížky, ikonky, sošky, růžence, hudební nástroje.
Poblíž vyvýšené místo na svíčky, pokud není zatím bezpečné nechávat je na oltáříku. Před oltáříkem může být kobereček nebo klekátko, aby se tam děti mohly pohodlně usadit a aby si každé mohlo najít svoje konkrétní místečko. Modlitební koutek je možné zútulnit květinami či jinak vyzdobit zvlášť v neděle a svátky.
2. ČAS
Děti (ale i my) si rychle zvyknou na to, že jedna aktivita přirozeně následuje jinou. Někdo se ráno vzbudí a první co udělá, je, že jde na záchod a vyčistit si zuby, pak se obleče a zamíří do kuchyně na snídani. Někdo běží hladově rovnou do kuchyně a v pyžamu by strávil klidně celé dopoledne. A některé děti (i když já takové nemám :D) si zůstanou hrát v postýlce nebo v pokojíčku, dokud je někdo nedonutí jít se oblékat a snídat. Kam do ranního zmatku zařadit modlitbu tak, aby se jí mohli zůčastnit všichni? Samozřejmě to velmi záleží na vašem denním rozvrhu (odchodech do práce/školky/školy). Někdy tatínek odchází do práce dřív, než se děti vůbec vzbudí. Pak je dobré najít společný čas alespoň s maminkou (či obráceně) a jako celá rodina se sejít k modlitbě až večer, pro mnoho rodin to může být realističtější řešení. I tak ale ranní modlitbu nevynechejte. Mámo/táto, pokud každé z vašich dětí vstává a odchází z domu jindy, ujistěte se, že alespoň jeden z vás se s každým pomodlí. Může to být i v autě při cestě do školy, ale čím dřív, tím líp. Sedněte si k němu třeba chvilku na postel, když jej budíte, a naučtě jej pozdravit Boha hned, jak otevře oči. Každopádně si stanovte jasně daný okamžik, kdy k ranní modlitbě dojde: při buzení/před snídaní/po snídani/před odchodem z domu...
Naše děti obvykle hned po probuzení potřebují snídat a zároveň zatím nepotřebujeme všichni vstávat v jeden čas, a tak k ranní modlitbě zpravidla dochází až jsou všichni vzhůru a najezení. Naší zásadou ale je, že se snažíme pomodlit dřív, než se pustíme do jakékoli jiné větší činnosti. Výhodou je, že táta pracuje z domu, a tak obvykle jak jsou všechny děti nasnídané, běží tátovi bušit na dveře, že se jdeme modlit. A všichni ví, že to bude v našem modlitebním koutku.
3. PROCES
U nás je to tak, že táta nejdřív zapálí svíčky (každé z dětí má svou, kterou si na konci může sfouknout). Ranní i večerní modlitbu začínáme vlastními slovy: každý má prostor cokoli Bohu říct – chválit, děkovat, prosit. Večer taky přidáváme prosbu za odpuštění, pokud bylo ten den něco, co nás mrzí. Jako vrchol modlitby se nám nejvíc osvědčila písnička. A abychom to měli pestré, vyrobili jsme si tuto pomůcku:
PRAYER JARS
V tradici katolické církve je
každý den týdne a zároveň měsíc roku na něco zaměřený:
(více na tomto odkaze)
Pondělí: Duch svatý a duše
v očistci
Úterý: Svatí andělé
Středa: Sv. Josef
Čtvrtek: Eucharistie
Pátek: Kristovo utrpení a Jeho Nejsvětější Srdce
Sobota: Panna Maria a její Neposkvrněné Srdce
Neděle: Vzkříšení a Nejsvětější Trojice
Tato zaměření můžeme využít k pravidelnému obohacení denní modlitby. My jsme si k tomu vyrobili modlitební skleničky: Jedna sklenička pro každý den týdne. Každá z nich má na sobě nalepený obrázek vystihující zaměření dne. Uvnitř jsou dřevěné tyčinky s názvy modliteb a písní vztahujících se k danému tématu. Každé ráno jednu tyčinku vylosujeme a danou modlitbou/písní završíme naši modlitbu. Je to i dobrá motivace, protože děti se na losování vždycky hrozně těší. Použité tyčinky můžeme dávat bokem a pak je vrátit všechny najednou zpět, jak se sklenička úplně vyprázdní (např. po měsíci).
Zde nabízím několik návrhů, jaké modlitby/písně mohou skleničky obsahovat:
Pondělí: Duch svatý a duše v očistci
Středa: Sv. Josef
- modlitba Svatý Josefe, pěstoune Páně, rač být též pěstounem a ochráncem mým dnes a po celý život až do blažené smrti mé, amen.
- pís. Jak se moudrost Boží (Kanc. 822)
- litanie k našim svatým (křestním/biřmovacím/rodinným) patronům
Pátek: Kristovo utrpení a Jeho Nejsvětější Srdce
- pís. Ježíši, můj Pane (zpevnik)
- litanie k Nejsv. Srdci Ježíšovu (Kanc. 065)
- modlitba Nejsv. Srdce Ježíšovo, obětuji Ti...:
Nejsvětější Srdce Ježíšovo,
obětuji Ti skrze Neposkvrněné Srdce Panny Marie, Matky církve,
v jednotě s eucharistickou obětí
modlitby a skutky, radosti a bolesti tohoto dne
na odčinění našich hříchů, ke spáse všech duší,
v milosti Ducha Sv., ke slávě Boha Otce a za sv. otce.
(případně možno
připojit ještě jiný úmysl)
Amen.
Sobota: Panna Maria a její Neposkvrněné Srdce
- Zdrávas Mari,...
- pís. Pod ochranu Tvou (Kanc.)
- pís. Ave Maria – Nikdo nezná líp (zpevnik)
Tip: spoustu hezkých obrázků a nápadů k liturgickému slavené najdete například na Pinterestu.
Nemáte-li k tomu během dne vyhrazený jiný čas, pak můžete zvážit připojení DESÁTKU RŮŽENCE k večerní modlitbě (více se růženci s dětmi budu věnovat v jiném článku.) Případně to střídat s četbou BIBLE. A teď nemám na mysli převyprávěné "dětské bible", ale skutečný text Písma svatého, například úryvek evangelia nebo žalm. Proč? Písmo svaté nejsou jen příběhy, které se kdysi staly, ale je to stále živé a mocné Boží slovo, které vnáší světlo do našeho života.
A nakonec ještě několik momentů s modlitbou z mého dětsví:
Ve vzpomínkách mi zůstávají zvlášť naše večerní modlitby, kdy jsme se celá rodina sešla v dětském pokojíčku, který patřil mně a mému bráchovi. Na stěně mezi okny visel kříž, a tak jsme si vždycky sesedli tak, abychom na něj viděli. Každý měl možnost pomodlit se vlastními slovy. Tento čas se pro mě doteď spojuje s pocitem rodinné jednoty a bezpečí domova.
Z ranních modliteb se mi nejvíc vybavuje, když nám buď maminka nebo tatínek pomáhali s výpravou do školy. Obvykle na verandě, než jsme vytáhli paty z domu, se s námi pomodlili tyto dvě modlitby:
"Má paní a má Matko, vzpomeň, že Ti náležím, abych Ti osvědčil svou oddanost, zasvěcuji Ti dnes svůj zrak, sluch, jazyk, srdce a sebe celého. Když Ti tedy náležím, má dobrá Matko, chraň a opatruj mě jako své vlastnictví. + Ó, svatý Josefe (viz výše).
K rannímu loučení i k večernímu ukládání neoddělitelně patřil křížek na čelo a pusa, které jsme si dávali (a dodnes po setkání s rodiči i sourozenci dáváme) všichni navzájem.
Píšu to proto, abychom si uvědomili, že takové pravidelné návyky s člověkem skutečně zůstávají až do dospělosti. Věřím, že i vy sami máte podobnou zkušenost s modlitebními či jinými rodinnými rituály.
Kdybste se o ně chtěli podělit, napište na email: mamabezsmartphonu@gmail.com. Když se mi jich pár sejde, mohu je přidat sem pod článek: