Jak posilovat napojení
Doslova pár dní po tom, co jsem publikovala článek Proč intuice nestačí? mi do rukou přišly dvě knihy, které mi povrdily, že sled mých myšlenek v onom článku měl ten správný spád. Jedna z těchto knih – Držte si své děti (Neufeld, Maté) - mluví právě o důležitosti kvalitní vazby dítěte na rodiče a o fenoménu dnešní doby, kdy dítě velmi často svou primární vazbu (z různých důvodů, které jsou v knize podrobně popsány) přesouvá na vrstevníky. Autoři rozebírají k jakým problémům to vede v dozrávání dítěte, ve výchově, ve vzdělání a ve vztazích v rodině (potažmo i mimo ni) obecně. A samozřejmě kniha pojednává i o tom, co s tím.
Možná byste nečekali, jak velký vliv má kvalita vazby mezi rodičem a dítětem na to, jak moc je dítě poslušené (tedy faktor, který řešíme ve svém rodičovství denoděnně):
"Touha být hodné vychází mnohem méně z osobnosti dítěte, a naopak závisí z velké části na povaze jeho vztahů." (Neufeld, s. 84)
Neznamená to, že děti by se nemohly kamarádit se svými vrstevníky. Znamená to, že to nejdůležitější, co ovlivňuje všechny ostatní faktory života dítěte, je mít pozitivní, hluboký a pevný vztah se svými rodiči, který zůstane prioritní vazbou dítěte, dokud nedospěje. Tedy že i přes přirozené třenice související s dospíváním bude dítě se svými rodiči trávit čas rádo a bude se chtít na ně s důvěrou obracet pro radu a pomoc.
Už po přečtení knihy AHA Rodičovství jsem přemýšlela nad tím, jak konkrétně a vědomě prohlubovat napojení mezi mnou a mými dětmi. Gordon Neufold píše:
"Rodičovství je především VZTAH, nikoli soubor dovedností. Vazbou není chování, jemuž bychom se měli naučit, ale SPOJENÍ, které bychom měli vyhledávat." (s. 70)
Co k takovému spojení, po kterém touží rodič i dítě, vede?
Nejsem v tom žádný expert a nemám zatím žádné celoživotní zkušenosti v roli rodiče, přesto jsem si dovolila dát dohromady několik bodů, abych se k nim mohla vracet v prvé řadě pro vlastní inspiraci a připomenutí si na čem záleží. Ráda bych se s vámi o tyto tipy podělila.
Jako první vás určitě napadne, že to nejdůležitější je trávit spolu čas. Nejen vedle sebe, ale opravdu SPOLU – znovu se tedy dostáváme k pojmu "nedělená pozornost," o jejíchž odstínech se můžete dočíst v několika z mých článků. Cest, jak nedělenou pozornost uvádět do praxe, je bezpočet, a víceméně záleží na konkrétním rodiči a dítěti, jaký způsob věnování si vzájemné pozornosti jim přináší naplnění a radost. Proto bych se teď chtěla spíš soustředit na drobné projevy pozornosti a lásky, které se dají praktikovat spontánně kdekoli a kdykoli.
Před samotným výčtem zaměřím pozornost ještě na jeden podstatný faktor našich interakcí s dětmi, a to na rozdíl mezi posuzováním a všímáním si. Děti strašně moc potřebují, abychom si jich všímaly. Možná si řeknete: "Vždyť nevím, kde mi z nich hlava stojí, neustále se mi motají pod nohama a nedělám nic jiného, než že je napomínám a směruju jejich chování."
No právě...my si každou chvíli všímáme toho, co by dítě dělat nemělo. Ale jak moc si všímáme toho, co dělá, bez toho, že bychom jeho chování hodnotili?
Ať už negativně (což mnozí z nás děláme nejčastěji) nebo i pozitivně: "Ty jsi ta nejšikovnější malířka na světě!" Proč bychom si nemohli našich dětí všímat bez hodnocení? Tedy dávat jim svým zájmem - všímáním si – najevo, že jsou pro nás důležití? Jako třeba: "Vidím, že Tě dnes baví tvořit, zvolila sis opravdu zajímavou kombinaci barev pro svůj obraz!"
Moje prostřední dcerka měla období, kdy mi říkala: "Mami, podívej se na mě!" Když jsem na to reagovala tím, že jsem řekla "Dobře!" ale zároveň jsem dál krájela zeleninu a pokukovala po ní jen jedním očkem, odvětila: "Ale ty se nedíváš!" Nechtěla v té chvíli, abych hodnotila to, co dělá, chtěla, abych se pozorně dívala!
Teď tedy ten slíbený seznam toho, jak můžeme dětem dávat drobnými gesty najevo, že jsou pro nás důležití, že o nich víme, že toužíme po kontaktu s nimi, a potažmo posilovat pouto našeho spojení. Věřím, že mnoho z těchto aktivit už sami aplikujete a určitě je jich mnoho dalších, které jsem ani nezmínila. Seznam je poskládaný se zaměřením na děti nižšího věku:
- pohlazení
- pusa na krk (lechtavá), nebo něco jako: "Sním tvoje uši!"
- polechtání (pokud to má dítě rádo)
- Plácnem si? (neboli High5)
- vyzvednu/vyhodím dítě do výšky
- zatančím si s dítětem na veselou písničku
- Rozpřáhnu ruce a zavolám: Skoč mi do náruče!
- Oba rodiče se snaží najednou obejmout své dítě a společně se přitulí.
- namalovat obrázek na záda
- ocenit - např.: Jsem vděčná, že jsi mi přišla pomoct se skládáním prádla. Namísto bezobsažného (jak se mě snažil odnaučit můj brácha :D): Ty jsi ale šikulka!
- Mám tě ráda!
- Jsem ráda, že dnes můžeme být spolu!
- Líbí se mi jak...
- Vidím, že...(popiše, co dítě dělá, abyste dali najeco, že si ho všímáte...)
- Prostě s ním BUĎTE (viz citace 1 na konci článku)
Pak jsem si sepsala 5 bodů - interakcí - které by měly proběhnout každý den, a 5 z nichž alespoň jedna by se měla uskutečnit každý týden, aby se pozitivní vazby v rodině posilovaly:
KAŽDÝ DEN:
1. POZDRAV/rozloučení (zahrnující oční kontakt a
úsměv) ráno/večer i při jakémkoli odchodu/příchodu domů + obnovování spojení po
každém emočním odloučení (viz citace č.2)
2. SMÍCH
3. OBJETÍ/chvilka s menším dítětem na klíně
4. Alespoň jedno SPOLEČNÉ JÍDLO – čas trávený u
stolu s celou rodinou (bez telefonů!)
5. Společná MODLITBA
KAŽDÝ TÝDEN minimálně jedna z těchto aktivit ideálně za účasti všech členů rodiny:
1. Společná hra/sport
2. Procházka do přírody/výlet
3. Společná četba
4. Hudba, na které se aktivně podílíme
5. Společná práce
Někdo si možná teď říká: "Vždyť to jsou tak základní a jasné věci, proč by si to někdo potřeboval vůbec psát? Ano, většina z těch bodů by měla být automatickou součástí našich rodinných zvyků a rituálů, pokud mají vztahy v rodině kvést. Já jen z osobní zkušenosti vím, že ve shonu dne člověk mnoho "jasných" věcí naprosto přehlíží, často je to nezáměrně, ale právě proto je někdy dobré si ty věci napsat a zeptat se sama sebe: "Co z toho opomíjím?" A dát si jedno konkrétní pžedsevzetí, které mě pomůže oživit, co se v naší rodině třeba pouze ztratilo, ale ještě může být znovunalezeno.
A nakonec slíbené citace:
1. Prostě s ním BUĎTE
Když je chvíle pro napojení, nedělejte víc věcí naráz. Pět minut vaší
absolutní pozornosti se rovná hodině částečné pozornosti. Odložte telefon.
Zapomeňte na špinavé prádlo. Sedněte si k dítěti, ať jste na jeho úrovni,
a navažte oční kontakt, ať ví, že mu nasloucháte. Nuda? Pak nejste zcela
přítomní. Zkuste dítě ocenit z hloubi svého srdce. Všimněte si křivek jeho
tváře a vůně vlasů. Když pustíme všechno ostatní a jenom si naplno uvědomujeme
přítomný okamžik, nikdy necítíme nudu. Když si dáte svolení dělat tohle
pravidelně, možná v podstatě objevíte život v úplně novém rozměru.
AHA Rodičovství Sourozenci – Dr. Laura Markham
2. OBNOVENÍ SPOJENÍ
Pod pojmem odlouční si většina lidí představí běžné
rutinní přerušení kontaktu odchodem do školy a do práce. Je ovšem třeba
pamatovat na to, že určitou formou odloučení může být třeba i odvedení
pozornosti dítěte hrou, sledování televize, čtení nebo domácí úkol. Naše první
interakce by tedy měla sloužit k obnovení
spojení- Pokud se nám nepodaří opět si přimknout dítě v nejširším smyslu
tohoto slova, nebude fungovat ani spousta dalších typů následných interakcí.
Každý například dobře víme, jak zbytečné a frustrující je snažit se dítěti něco
vysvětlovat nebo přikazovat, když se jeho pozornost zcela soustředí na
televizi. V takové chvíli nepomůže prostě zavolat je k večeři. Daleko
lépe zafunguje, pokud si uděláme chviličku čas a začneme s touto interakcí
pěkně od začátku. K tomu budeme potřebovat pozdrav a oční kontakt. "Ahoj.
Dobrý pořad? Vypadá to zajímavě. Ale už je čas jít ke stolu."
Držte si své děti – Gordon Neufeld, Gabor Maté
Více inspirace na toto téma najdete v knihách:
AHA Rodičovství + AHA Rodičovství Sourozenci – Dr. Laura
Markham
Playful Parenting – Lawrence J. Cohen, PH.D.
I love you rituals – Beckey A. Bailey, PH.D.
Držte si své děti – Gordon Neufeld, Gabor Maté