Když selhávám...

Mohlo by se zdát, že s těmi všemi vychytávkami, které jsem doposud sdílela, mám děti, domácnost i sebe samu perfektně pod kontrolou a moje dny nic nerozhodí, takže z každého vytěžím maximum. Myslím si, že vás ale nepřekvapím, když přiznám, že tomu tak není. 

Třeba dneska ráno: Vzbudila jsem se obklopená všema třema holkama, manžel už nějakou chvíli před tím odjel na celý den pryč. Den nezačínal špatně – chvíli jsme se všechny tulily, ale když už mi holky lezly přes hlavu, tak jsem zavelela, že se jdeme pževlíkat. Nejdřív jsem musela přebalit nejmenší, prostřední chtěla pomoct zapnout šaty, které nenosí pouze, když už je opravdu musím vyprat, a nejstarší (druhý extrém) si ze skříně vytáhla nové oblečení, i když jí - kapsář nekapsář - kolem postele ležely kupky šatů, triček a legín, které si vytahala předešlých pár dní. Nicméně jsem tomu v tu chvíli neměla kapacitu věnovat přílišnou pozornost a šla jsem chystat snídani. Holky měly za úkol uklidit společnými silami myčku, ale - magnetky nemagnetky - dnes jsme se k ní musely vracet několikrát v průběhu jedné hodiny, než byla skutečně prázdná a já tam mohla naskládat špinavé nádobí. Ranní modlitba - modlitební koutek nekoutek - taky neprobíhala podle mých představ, ale věřím, že Pán ji i tak přijal. Byla jsem ráda, když si pak holky přinesly ke stolu play-doh a na nějakou dobu se zabavily. Já jsem toho hned využila k tomu, abych si vzala vitaminy a zapla pračku. Nejmladší dcerku mi naštěstí vzal na uspání dědeček na procházku. Ale v podstatě teprve až byla znovu (tentokrát neobvykle brzy) vzhůru a já jsem si s ní sedala ke kojení, jsem si uvědomila, že jsem si dnes ještě ani nepřečetla žalm, jak se to snažím zpravidla dělat každé ráno před tím, než začnu běhat okolo domácnosti...

Takže – vychytávky nám mohou hodně pomoci, zvlášť v budování pravidelných návyků, které když se "uchytí," tak pak často už nepotřebuje tolik "externí pomoci." Jenže budování návyků dá práci, se kterou jsou spojeny i neúspěchy.

Samozřejmě, to co jsem popsala o svém dopoledni, jsou drobnosti, ale když se nakupí, člověk se cítí jako opravdovej "failure." Nemyslím si ale, že je to úplně špatně, pomáhá nám to totiž uvědomit si znovu, kdo má mít kontrolu nad naším dnem...a kdo i tyto drobné neúspěchy může proměnit v něco dobrého, minimálně nás skrze ně posilnit a posunout dál, abychom nezakrněli...

A když už přijde ten pocit, že to fakt nedávám, že je toho na mě moc, že jsem zase selhala, když jsem zvýšila hlas nebo strávila příliš mnoho času něčím, co jsem vlastně dělat nechtěla, atp., pomůže mi vrátit se k jádru toho, kým jsem. V tom mi pomáhá můj "receptář." Respektive stojánek na recepty, který mám postavený na kuchyňské lince, ale k vaření ho vůbec nepoužívám. Mám na něm totiž vylepené hesla a citáty, které mě v nějaké konkrétní kritické chvíli daly sílu jít dál a nebo které mi připomínají, co je opravdu důležité, co je tím jádrem toho, kým chci být!
Krom citátů tam mám Slovo na cestu, ze kterého každé ráno čtu žalm a pak ho tam nechávám celý den otevřený, aby na něm během dne alespoň občas spočinuly moje oči, třeba právě, když vařím...

Mezi hesly mám například refrén oblíbené písničky, která mě provází už od svatby, verš z Písma, který mi kamarádka napsala, když jsem byla na dně, připomínku, abych zbytečně nezvyšovala hlas, atp...

A dnes si tam přidám jeden, na který jsem narazila v článku, který mi mluví z duše. Pokud chcete změnu ovzduší vašeho domova, začněte jedním z tipů, o kterých se dočtete zde. 

"Home isn´t supposed to be perfect. It´s supposed to be holy."