Domácí telefonní budka

Ať už máte smartphone nebo jiný mobilní telefon, vymezte mu své hranice nejen co se času ale i místa týče! Předpokládám, že se snažíte o to, aby všechno mělo ve vašem domě určené místo, přináší to do života řád a pokoj. Hrnečky dáváte na jiné místo než talíře, lžičky do jiné přihrádky než nože, kartáčky na zuby necháváte poblíž umyvadla, boty poblíž hlavních dveří, sprchový kout máte v koupelně, postel v ložnici, to dává smysl, že? 

Mobil jsme si zvykli mít všude - od záchodu přes gauč až po noční stolek. Přináší nám to ale do života řád a pokoj, nebo snahu o ně spíš maří?

Teď když nemám smartphone, nemám nutkání kontrolovat telefon tak často, ale kdybych ho nechala ležet na kuchyňské lince, dělala bych to rozhodně pořád častěji než když ho vždycky vložím do "telefonní budky." Ve chvíli, kdy ho pak potřebuju, okamžitě vím, kde ho najít a zároveň neláká mou pozornost, když ho nepotřebuju. I naše dětí ví, kde ho odkládáme a že má prostě v našem dnu i domě své hranice a že tak to má být. 

Domácí telefonní budku máme pověšenou na chodbě u dveří do kuchyně. Je dost na očích i pro ty, kdo k nám přichází, aby si i oni mohli svůj telefon odložit...

Jaké jsme mu ještě vymezeli hranice? 

Nenosíme telefon ke společnému jídlu, ideálně k jídelnímu stolu vůbec ne, pokud zrovna není čas na nějaké rodinné volání, ke kterému se všichni shlukneme.

Nenosíme telefon večer do ložnice. Na buzení máme budíky.

Na noc vypínáme zvuk telefonu a ráno ho nezapneme, dokud se nejdřív nenapojíme na Boha v modlitbě.

Nenosíme telefon do kostela/do divadla/na rande (když už se nám jednou za uherský rok s manželem nějaké poštěstí :D).

Nekoukáme zbytečně do telefonu, když máme společnost (a to platí i o aktivní společnosti našich vlastních dětí nebo manžela/manželky.