WhatsApp

Když jsem zvažovala, že přejdu na "dumb phone," asi největší překážkou se mi zdálo být bez WhatsAppu. Skrze něj jsem v rychlém a rádoby neomezeném kontaktu s rodinou, blízkými přáteli, kteří bydlí daleko, nebo i se sousedy, což se zdá být dost praktické. Jako rodina máme z mé i manželovy strany rodinné skupiny, a tak když se něco děje, ví o tom hned všichni. A dokonce i rodina žijící za oceánem se tak zdá být víc na dosah. A když se zrovna zadaří nějaká "cute" fotka jedné z našich holek, hned ji můžem sdílet a udělat tak radost babičkám, dědečkům, strýčkům i tetičkám, nebo se pochlubit kamarádkám, jaké máme doma šikulky...no asi to znáte...
Pak si strašně cením skupiny, kterou jsem měla se třemi nejlbližšími kamarádkami z vysokoškolských let. Všechny už jsme mámy a mohly jsme tak sdílet naše "up and down-y" rodinného života bez toho, že bychom se musely složitě domlouvat, kdy si společně zavoláme (a nakonec to rušily pro nemoc dětí...)

Tak teď jsem vypsala spoustu pozitiv WhatsAppu a mám vás přesvědčit, že se bez něj dá žít? Existují vlastně vůbec nějaká negativa této bomba appky?

Nemyslím si, že vás bude úplně šokovat, když vám na rovinu řeknu, že právě WhatsApp mi paradoxně dával ty nejsilnější kopance, které mě motivovaly k rozloučení se s internetem na mobilu.

Je přece mnohem snadnější/rychlejší poslat "WhatsAppku" než – zavolat, zazvonit u dvěří, seběhnout schody, poslat dopis, vytisknout fotku,...

Ale znáte zároveň ten pocit, když:

Jste do něčeho zabraní (práce/hra s dítětem/četba...) a najednou cinkne či zavrní mobil a vy máte tendenci všeho okamžitě nechat a podívat se, kdo co napsal? Nebo jdete kolem místa, kde leží telefon, a jen proto, že jste si ho všimli, musíte zkontrolovat, jestli vám někdo nenapsal?

Jak kdyby se ta potřeba stala jakýmsi novým pudem člověka, je často tak neodbytná.

Říkáte si: jen mrknu a hned se vrátím k činnosti, kterou jsem dělala...
Nikdy jsem to nezkoumala, ale zajímalo by mě, kolikrát jsem se v takových situacích skutečně vrátila přesně k tomu, co jsem dělala, a jaký mělo ono "odskočení si" vliv na to, co jsem dělala, případně na toho, kdo byl v té situaci se mnou.

Jsem hrozně alergická na to, když si s někým povídám a on vytáhne telefon, protože má ten neodbytný pocit, že zpráva 5 minut nepočká...Ale nedělám to někdy taky?

Říkáte si: nestačilo by ti, kdyby sis vypla na mobilu internet a zapla sis ho, jen když chceš? Moje odpověď zní: zkoušela jsem různé strategie, ale žádná z nich mi v tomhle směru nepřinesla dlouhotrvající svobodu ani pokoj v tom, jak jsem jednala v různých situacích, ve kterých bych bez WhatsAppu jednala jinak, tedy víc jako člověk než jako robot.

Možná to nejlíp vykreslí tyto příhody ze života:

• Když máte WhatsApp, druzí od vás očekavají, že budete rychle reagovat. A když nereagujete (zprávu třeba přehlídnete), mají pocit, že na ně kašlete...:
  "Vyzvedla jsi mi ten balík? Ne? Vždyť jsem ti to psala na WhatsApp!"

• Chcete něco rychle zjistit na internetu, ale jakmile rozsvítíte mobil, do očí vám nejdřív vrazí zpráva, a během toho, co ji čtete, úplně zapomenete, co jste zrovna chtěli?

• Když k nám občas přijede na návštěvu můj mladší bratr, všichni se na něj vrhneme s různými - zvlášť technickými - prosbami, protože si v této oblasti vždycky ví rady. Jelikož sdílíme dvougenerační domek s našima, kteří bydlí v přízemí, brácha u nich přespává. Je skvělé ho mít tady, zvlášť jeho neteřinky se ho vždycky nemůžou dočkat, ale i ostatní členové rodiny s ním rádi vedou konverzace na nejrůznější témata. No a už několikrát se mi stalo, že jsem ho chtěla o něco poprosit a automaticky jsem brala do ruky mobil, abych mu napsala WhatsAppku, jestli by nemohl udělat to či ono (vzít holky ven/něco mi zjisti atp.) V poslední době jsem se ale párkrát zarazila, položila mobil zpět na svoje místo, a řekla si: Nebylo by "sesterštější" zeptat se ho osobně? Co mi udelá, když seběhnu pár schodů? Kterým způsobem mé komunikace mu dám jasněji najevo, že jsem ráda, že je tu, a to nejen kvůli tomu, že mi pomáhá...?
  Získáváme nebo zrtácíme, když s našimi nejbližšími komunikujeme zprostředkovaně, i když jsou třeba jen za rohem?

Příkladů by mohlo být ještě spoustu, možná se k tomuto tématu vrátím jindy v dalším článku, třeba abych sdílela, co konkrétně se v mém každodenním životě změnilo po té, co jsem řekla WhatsAppu "Good night!"

A JAK WhatsApp NAHRADIT? Rozhodně nemám v plánu hledat něco, co by fungovalo na stejném principu, to už bych si rovnou mohla smartphone nechat. 
Ale i s "hloupým" telefonem se dá zavolat nebo napsat sms, maily mohu psát na noťasu a rodině či přátelům do zahraničí můžu zavolat třeba přes google meet.